„Bez důvěry veřejnosti to nepůjde,“ Zdenka Dudová o budoucnosti zdravotních dat
Zdravotní data patří k nejcitlivějším, ale zároveň nejcennějším zdrojům pro výzkum. Jak vznikající Evropský prostor pro zdravotní data (EHDS) promění přístup výzkumníků k datům, co to znamená pro české instituce a proč je důležité budovat důvěru veřejnosti? O tom jsme mluvily se Zdenkou Dudovou, která se na Masarykově univerzitě věnuje mezinárodním projektům v oblasti zdravotních dat a dlouhodobě působí i v evropských iniciativách, jako EHDS2 Pilot, TEHDAS2, BBMRI-ERIC a vede pracovní skupinu Citlivá data iniciativy EOSC CZ.
13. 3. 2026 Lucie Skřičková
Zdravotní data dnes patří mezi nejcitlivější, ale zároveň nejhodnotnější zdroje pro výzkum. Proč se právě teď dostávají do centra evropské debaty?
Současná praxe práce se zdravotními daty je z pohledu jejich sekundárního využití ve vědě a výzkumu dlouhodobě neudržitelná. Většina nemocnic nemá systémy, které by byly schopné data jednoduše a dostatečně rychle poskytnout například pro potřeby projektů – a to platí i v základním nastavení, kdy je potřeba zdravotní data pacientů sdílet mezi nemocnicemi. Výzkumníci často dostanou požadovanou datovou sadu až po týdnech nebo měsících schvalovacího procesu, ručního dohledávání a v různé kvalitě. Sama to znám z biobankového prostředí: pokud si k biologickému vzorku žádáte přidružená klinická data, znamená to velké úsilí na straně biobankéřky a jejích kolegů z různých oddělení.
Tohle začalo být výrazně vidět s rozvojem projektů umělé inteligence. AI ukázala, jak obrovský potenciál zdravotní data mají – ale také to, jak je komplikované je získat i chránit, a jak málo jsou interoperabilní. Najednou byl rozdíl mezi očekáváním a realitou velmi viditelný.
Dalším důvodem, proč je pozdvižení kolem zdravotních dat (teda alespoň v EU), je nové nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje (EHDS) upravující sdílení a sekundární využití zdravotních dat. EHDS navazuje na snahy GDPR (General Data Protection Regulation) nastavit společná pravidla pro správu a využití osobních údajů a na směrnici o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči.
Evropský prostor pro zdravotní data tedy slibuje zásadní změnu v tom, jak se zdravotní data sdílí a využívají. Co by si pod tím měli představit výzkumníci, kteří potřebují data z oblasti digitálního zdraví, tzv. eHealth?
EHDS řeší dvě roviny – data vznikající za účelem diagnostiky a primární péče o pacienta (primární data) a sekundární využití těchto primárních dat pro výzkum, inovace nebo tvorbu politik na úrovni státu i EU. U primárních dat jde v EHDS o to, aby si zdravotnické systémy konečně rozuměly a pacienti se snadno dostali ke svým zdravotním záznamům. Aby pacient nemusel opakovaně vysvětlovat svou anamnézu, když přejde z jedné nemocnice do druhé. Aby měl lékař v zahraničí rychle k dispozici základní dokumentaci, když k němu pacient na dovolené přijde s akutním problémem. A aby státy používaly srovnatelné datové standardy – což dnes nefunguje ani uvnitř jednoho města, natož mezi státy.
U sekundárního využití zdravotních dat očekávám posun pro výzkumníky zásadní. Na úrovni EU vzniká katalog datasetů využitelných pro další účel, než je péče o pacienty. Přístup k těmto datovým sadám bude transparentní a jednotný v celé EU, s předvídatelnými lhůtami dodání a předem stanovenými poplatky za přípravu požadovaných datových sad. Vždy bude možné zjistit, kdo o jaká data žádal a za jakým účelem. Pokud budou v projektu potřeba pseudonymizovaná data na úrovni jedinců, nebudou se posílat přímo výzkumníkům, ale zpracují se v tzv. Bezpečném zpracovatelském prostředí (Secure Processing environment) odkud se ven dostanou jen agregované, pro pacienty bezpečné výstupy. Pokud budou výzkumníkům stačit agregované statistické informace, dostanou je přímo.
Z mého pohledu to je nadějná alternativa ke stávající situaci, kdy si posíláme data emailem, nebo kdy každá nemocnice sdílí data jiným způsobem a výzkumné týmy tráví hodně času jejich zpracováním do požadované podoby. EHDS nás má dovést ke standardům, které už roky fungují ve výzkumném prostředí, jen je přenášíme do oblasti primárních zdravotních dat a věřím, že je tak zpřístupníme v mnohem větších objemech.
Mění podle vás EHDS i celkovou kulturu práce s daty ve vědě?
Ano. Dosud šlo často o osobní domluvu, různě zabezpečené cesty sdílení a byly založeny na důvěře mezi výzkumníkem a držitelem dat. Podepisuje se tzv. Data Transfer Agreement (DTA) “šitý” na míru pro danou žádost a spolupráci. EHDS zavádí jednotná pravidla, transparentnost a povinnost dokumentovat, kdo kdy s daty pracoval, a hlavně by mělo být možné žádat o více datových sad i z různých zemí v rámci jedné žádosti! Systém by měl být schopen propojit datové sady napříč EU. Pokud chci, mohu i dále využívat osvědčené způsoby sdílení zdravotních dat, ale ti, kteří nemají osobní kontakty nebo vyšlapané cestičky EHDS infrastrukturu určitě uvítají.
Současně se mění i samotné chápání zabezpečení dat. Dříve se věřilo, že stačí data „anonymizovat“ a problém je vyřešen. Ale moderní nástroje (využívající umělou inteligenci) mohou být využity k tomu, aby identitu člověka odvodily propojením nepřímých ukazatelů z různých datových zdrojů, například kombinací veřejných informací a dat získaných z nemocnice.
V rámci projektu Open Science II (OS II), ve kterém vedu expertní tým zabývající se správou citlivých dat v Národní datové infrastruktuře, prověřujeme mimo jiné nakolik lze anonymizační techniky prolomit a jak nastavit pravidla pro reálnou anonymitu.
Podílíte se na projektu TEHDAS2, který připravuje metodické podklady pro implementaci EHDS. Co je při převodu nařízení do praxe nejtěžší?
Technicky to paradoxně nebývá problém, tam je velká motivace ze strany IT kolegů. Nejtěžší bude zajistit, aby státy měly kapacitu regulaci vůbec zavést do své legislativy a najít dostatek kapacity (lidské i výpočetní) na vytvoření potřebné národní EHDS infrastruktury. Aktuálně probíhá ve většině států EU výstavba tzv. Subjektu pro přístup ke zdravotním údajům (Health Data Access Body), v Česku se snahy zvolna rozjíždí, ale jasný plán ještě není. To nejdůležitější je podle mě vedle technických a legislativních řešení, budovat důvěru veřejnosti v to, že jejich data budou v EHDS infrastruktuře v bezpečí. Bez ní lidé jednoduše nedovolí, aby jejich detailní zdravotní data byla použita pro vědu a výzkum. V tom má Česko bohužel velkou rezervu, o EHDS se tu téměř nemluví. Když jsem v roce 2023 žila v Německu, už tenkrát tam byla veřejná debata mnohem živější.